Amča a Venca
Černé vlasy má,
v očích se usmívá.
Už je tu s námi celkem dlouho,
ale radost s ní máme pouhou.
Optimista každým krokem,
i s přibývajícím rokem.
Když však naštve se,
to žádná sranda není,
potom všichni po lese,
utíkáme před ní.
Tyto chvíle jsou však pro ni vzácné,
proto vlastně pořád,
usmívá se krásně.
My jsme její kamarádi
a zvláště malé děti ji mají rádi.
Na prdelkované je rozhodčí,
ta blbá hra každého jen vytáčí.
Na táboře s námi byla,
moc si to tam užila.
Se Sárou je velká kamarádka,
to je pro ní radost velká.
Proto o ní píšem tuto báseň,
dala nám zabrat,
psali jsme jí celý den.