Majda a Kuba
Je to malá vedoucí,
ale to je matoucí.
Je totiž chytřejší,
ale ne největší.
Celý den běhá venku,
pořád, každou chvilku.
A když jí je zima,
napadne jí rýma.
Ale jí to nevadí,
protože se uzdraví¨
a do té doby,
schová se do chalupy.
S oblibou nás venku honí
„ať to nikdo nepokoní“.
Jako každý vedoucí,
co nemá nic na práci
a proto nás učí odhady,
my jsme vždy daleko od pravdy.
A proto dřepujem
a taky se zlepšujem.
Ale někdy taky ne,
to je však jen výjimečné.
Většinou už nedřepujem,
my to totiž nemilujem.
A tak to vzdáváme,
někdy to holt nedáme.
Někdy se s ní hádáme,
ale jí to nevadí,
vždycky nás i povzbudí.