Štěpán a Matěj
Člověk z této básně,
ten si žije krásně.
Jeho život, ten je plný
vody, hudby ne však koní.
Slyšel jsem, že kdysi,
na trampolíně skákal,
místo toho co by se,
jenom někde flákal.
Čepici má jako z Jamajky,
a taky má rád chuť čabajky.
Ptáte se co obvykle sluchátka mu hrají,
je toho moc a obvykle se tím netají.
On nejradši má Pink Floydy,
Azeppelín, ten s ledem,
k tomu dá so bonbóny,
a taky čaj s ledem.
navíc Henrix Jimi,
ale to už je jiný.
Často dává brýle na tu svojí líc,
navíc bez nich nevidí vskutku vůbec nic.
A taky na singlu častokrát jezdívá,
doprava, doleva., nikdy se nedívá.
A když občas lenost nezmůže ho zcela,
rozběhne se do lesa, kde vždy moudrost hledá.
Co dál říci, snad jen to, že má taky bratra
a to co vskutku miluje je ńáká velká vatra.
Navíc taky pracuje se dřevem a drátem
a pěknou věc vyrobí v pravdě častokráte.
Jeho duši probral jsem snad z líce i z rubu,
teď už budu jenom svorně držet hubu.